13. Náboženství lásky
Náboženství lásky je falešně chápáno mnohostranným zkreslením a znetvořením pojmu láska; neboť největší částí opravdové lásky je přísnost! To, co se dnes nazývá láskou, je všechno jiné než láska. Když se půjde tak zvaným láskám neúprosně k jádru, tak tam nezůstává nic než sobectví, ješitnost, slabost, pohodlnost, domýšlivost nebo pudy.
Opravdová láska nebude pohlížet na to, co se druhému líbí, co je mu příjemné a způsobuje mu radost, nýbrž ona se bude řídit pouze tím, co druhému prospívá! Nezáleží na tom, zda to druhému způsobuje radost či nikoliv. To je pravá láska a služba.
Jestliže tedy stojí psáno: „Milujte své nepřátele!“ Tak to znamená: „Čiňte, co jim prospívá! Rovněž je tedy také kárejte, jestliže nemohou jinak dospět k poznání!“ To jest jim sloužit. Jen při tom musí vládnout spravedlnost; neboť láska se nedá oddělit od spravedlnosti, obě jsou jedno! Nemístná poddajnost znamenala by ještě větší pěstování chyb nepřátel a tím více by se připouštělo jejich klouzání po šikmé ploše. Byla by to láska? Tím by naopak došlo k provinění!
Náboženství lásky se jen přáním lidí stalo náboženstvím ochablosti, stejně jako osoba nositele Pravdy Ježíše Krista byla stržena k změkčilosti a povolnosti, které on nikdy neměl. Právě svojí všeobjímající láskou byl mezi lidmi rozumu drsný a přísný. Jeho smutek, který se ho často zmocňoval, byl vzhledem k jeho vysokému poslání a tomuto lidskému materiálu stojícímu proti němu už jen samozřejmý. Neměl se změkčilostí naprosto nic společného.
Náboženství lásky bude po odložení všech znetvořenin a dogmatických omezení učením nejpřísnější důslednosti, ve které nebude možné nalézt žádnou slabost a nelogickou povolnost.
Velká bolest jde všemi zeměmi!
Nákaza může řádit jen tam, kde se jí k tomu uvolní cesta. Povodeň nevystoupá ani o coul výše, než jí bylo předem určeno. Oheň z hlubin země a z nebe nesmí šířit svou zkázu ani o stopu dál, než smí. Bouře se žene svou zcela určenou cestou. A když doposud pevná země zavrávorá, když se řítí hory, nové vystupují, když celé pruhy země obracejí se v trosky … nic neděje se bez pevného vedení Boží vůle! To vám zůstaň útěchou!
Návod na přežití
Zachvívání je v této době zesíleno za účelem velké očisty a vychází z všemohoucnosti Boží! Neodolatelně nutí proto každého tvora harmonicky se spoluzachvívat, nebo zahynout v divoké bolesti nejnesmírnějšího zoufalství, které povstane jako následek zatvrzelé svévole v beznaději, kterou s sebou přinese každé konečné poznání falešných cest bez vyhlídek na návrat. Snažte se z toho důvodu osvojit si vědění o Pravdě, která vám poskytuje oporu a bez oklik vede k cíli.
V blízké době zmohutní toto vyzařování tak, že ve velmi mnoha případech přijde zpětné působení ihned, bezprostředně! To jest ta moc, která brzy poleká pozemské lidi, a které se pak v budoucnosti budou muset obávat! Ale jenom ti se mají doopravdy co obávat, kdo činili bezpráví.
Svatý Boží soud
Pak přijde zděšení, stud a bázeň, bezmocnost, zoufalství nad sebou, když poznají, že v dosavadní šílené rozumové ješitnosti často považovali za správné to, co bylo opakem toho, co od nich požadovaly zákony Boží. Uvidí, že až dosud žili jen svým vlastním přáním a sloužili tak plíživému temnu místo Světlu. Ba ještě víc, že vůbec nechtěli sloužit, ale jen vládnout za každou cenu, přičemž propadli povrchnosti, která nutila ducha k lenosti.
Budou zmateni sami sebou, právem budou pochybovat o schopnosti svého úsudku a tím propadnou úplné beznaději.
Mezitím se ale bude ustavičně ozývat dunění jejich hroutících se falešných děl, budou znovu a znovu burcováni, aby ve své sklíčenosti nemohli podlehnout únavě, ale aby v trvalém prožívání konečně poznali to, co je Pravda a co jim přinese záchranu...
