Návod na přežití

19. Je pohlavní zdrženlivost nutná nebo ji lze doporučit?

Až se lidé zbaví omylu o výhodách pohlavní zdrženlivosti, bude také o mnoho neštěstí méně. Vynucená zdrženlivost je přehmat, který se může trpce vymstít. Zákony v celém stvoření ukazují přece dost srozumitelně cestu, kamkoliv se také podíváme. Potlačování je protipřirozené. Všechno protipřirozené je však vzepřením se proti přírodním, tedy Božím zákonům, což stejně jako ve všech věcech také v tomto, nemůže přinést žádné dobré následky. Není možné udělat žádnou výjimku ani v tomto bodu. Jen se člověk nesmí nechat ovládat pohlavním hnutím, nesmí se učinit otrokem svých pudů, jinak je vypěstuje k velké vášni, čímž se přirozené, zdravé stane chorobnou neřestí.

Člověk má stát nad tím, to znamená: Ne snad zdrženlivost vynucovat, nýbrž s vnitřní, čistou morálkou mít nad tím dohled, aby se jemu i druhým tím nezpůsobilo zlo.

Má-li mnohý člověk za to, že zdrženlivostí může duchovně přijít výše, tak se mu může lehce stát, že tím dosáhne pravého opaku. Podle svého uzpůsobení bude více nebo méně stát v trvalém boji s přirozeným pudem. Tento boj vyžaduje velkou část jeho duchovních sil, drží je tak v poutech, takže se nemohou uplatnit jiným způsobem. Tím je bráněno volnému rozvoji duchovní síly. Takový člověk trpí čas od času tísnivou těžkomyslností, která mu brání ve vnitřním, radostném rozmachu.

Tělo je statek svěřený Stvořitelem, jemuž je člověk zavázán o ně pečovat. Právě tak jako se nemůže beztrestně zdržovat žádosti těla po jídle, pití, odpočinku a spánku, vyprazdňování měchýře a střev, jako se nedostatek čerstvého vzduchu a nedostatek pohybu stává brzy nepříjemně citelným, tak nebude také moci na zdravé touze zralého těla po pohlavním uplatnění nic vyumělkovat, aniž by si tím způsobil nějakou škodu.

Splnění přirozené žádosti těla může nitru člověka, tedy rozvoji duchovního, jen napomáhat, nikdy brzdit, jinak by ho byl Tvůrce do něj nevložil. Avšak jako všude, tak také v tomto škodí každé přehánění. Musí se přísně dávat pozor, aby žádost nebyla snad jen následkem četby nebo jinak způsobená uměle živenou fantazií, zeslabením těla nebo předrážděním nervů. Musí se skutečně jednat jen o požadavek zdravého těla, který na člověka vůbec nepřichází velmi často.

To nastává pouze, když před tím mezi oběma pohlavími již nastala úplná duchovní harmonie, která nakonec někdy také usiluje o tělesné spojení.

Všechny ostatní příčiny jsou pro obě strany zneuctívající a nečisté, nemravné, také i v manželství. Tam, kde chybí duchovní harmonie, bude pokračování manželství bezpodmínečnou nemravností.

Jestliže společenský řád v tomto nenašel ještě žádnou pravou cestu, tak nemůže tento nedostatek nic změnit na přírodních zákonech, které se nikdy neřídí lidskými nařízeními a falešně vypěstovanými představami. Lidem naproti tomu nezbude nic jiného, než své státní a společenské uspořádání nakonec přizpůsobit přírodním, tedy Božím zákonům, jestliže chtějí dosáhnout skutečného vnitřního míru a ozdravění.

Pohlavní zdrženlivost také nemá co dělat s cudností. Zdrženlivost by se mohla nanejvýš přiřadit k pojmu „ukázněnost“, od kázně, výchovy nebo sebekázně odvozeného.

Pod pravou cudností rozumí se čistota myšlenek, avšak ve všech věcech, až dolů k myšlenkám týkajících se povolání. Cudnost je vlastnost čistě duchovní, nikterak tělesná. Také v plnění pohlavního pudu může být cudnost plně zachována vzájemnou čistotou myšlenek.

Kromě toho však nemá tělesné spojení za účel jen plození, nýbrž má při tom probíhat neméně cenný a nutný děj vroucího splynutí a vzájemné výměny proudění k vyššímu vzrůstu síly.