97. Veřejné přednášky

OTÁZKA: Proč Abdruschin nadále nepořádá velké veřejné přednášky?

ODPOVĚĎ: Protože je mi mé Slovo k tomu příliš cenné. Chci vám tedy něco říci. Předpokládejme, že byste dnes vykonal velikou cestu a při tom narazil na místo, o jehož existenci lidé sice vědí, avšak o němž nebylo známo nic přesného, protože tam skutečně ještě nikdo nebyl. Lidé si však o něm udělali podle dnešních pojmů různé obrazy a vzájemně se urputně přou o to, který z nich by mohl být ten správný. Vás však na toto místo zanesly zvláštní okolnosti a shledáváte, že žádný z lidmi o tom vymyšlených obrazů neodpovídá skutečnosti, nýbrž všechno je zcela jiné. Po dlouhých letech se můžete vrátit a nyní nadšeně vyprávíte o skutečném stavu místa těmto lidem neznámého. Co se domníváte, že se potom stane? Lidé, kteří se doposud o to nestarali, přijmou vaše vyprávění také pak ještě lhostejně, protože o to nemají žádný zájem. Avšak všichni ti, kteří se snažili o to, aby o tom dostali nějaký jasný obraz, nepřijali by snad radostně podání vašich prožitků, přestože jim to přináší splnění jejich snažení, nýbrž oni všichni zapomenou pak náhle na vlastní vzájemné hádání a rozhořčené boje a … jednomyslně se stanou vašimi protivníky a nepřáteli, jen proto, že jste jim neučinil tu laskavost a nevylíčil skutečnosti tak, jak o nich tito lidé ve své nevědomosti uvažovali. Proto budete považován za škůdce, v nejlepším případě za fanatického nebo duševně hysterického, avšak nejčastěji se vás pokusí označit snad za podfukáře a podvodníka, jen aby sami mohli jakž takž udržet svoji pravdu. Musíte být za všech okolností „zneškodněn“, lhostejno jakými prostředky, protože se svými skutečnostmi přinášíte neklid a ohrožujete pověst a zdroje příjmů tak mnohých doposud vědychtivých. —

Jiný obraz: Předpokládejte prostě, že z nějakého místa nevyšel ještě žádný člověk a tamní obyvatelé také ještě nic nečetli. Jeden z nich však přijde konečně z daleké země, kde mnoho let žil, a pak se potěšeně vrátí domů. Cestou však musel všechno, co odtamtud přinesl, zanechat zpět a mohl z tohoto důvodu o prožitém a o událostech jen zpravovat. Bude hovořit o cizích stromech, květinách a o neznámých zvířatech. Nalezl-li nyní nemnohé, kteří mu rádi uvěří a radují se také z toho, tak stačí jen jeden z ostatních, aby skrze posměšné, nedůvěřivé poznámky otřásl vírou a přivedl ji ke kolísání, ba dokonce ji postupem času zcela zničil. Až příliš ochotně bude pokládán za chvastouna a lháře, který chce mluvit o sobě, a mnozí naprosto popřou, že kromě všeho toho, co tito lidé vidí na tomto místě, existují věci, které jsou jiné. Posmívajíce se mu také popřou existenci palem, tygrů, lvů, s klidnou jistotou, pyšným chtěním vědět lépe. Představte si nyní cítění toho, který dlouhá léta mezi palmami žil, když před něj předstoupí lidé v sebevědomé domýšlivosti vědění ze široka s velkými gesty a tvrdí, že tomu tak není, opovržlivě ho odsuzujíce ukazují na něj. Nemusí v něm povstat odpor, jaký nelze dosti hluboce procítit? Snažte se jen do toho vmyslet a vcítit. Věřím, že pak ještě další slova k vysvětlení nebudou nutná. Takový člověk se nakonec mlčky a s pokrčením ramen od takové hlouposti odvrátí. —

Ovšem nyní nehodí se tyto uvedené obrazy ani na mne, ani na mé Poselství, avšak hodí se k lidstvu, vůči kterému tím stojím.

Jak odvážný musí být ten, který jako vědoucí vstoupí mezi lidi do stvoření, poslán, aby jim objasnil omyly, které následují a nakonec jim bezpodmíněčně padnou za oběť. On přichází, aby před tím varoval a zachránil!

Protože za tímto účelem nosí jejich oděv (tělo), mluví také jejich řečí, mezi nimi vyrůstá a učí se jejich způsob vyjadřování, jeví se jim stejnorodý a to samotné stačí, aby ho i jeho Poselství odvrhli, jako tomu bylo u Krista. Čímž se ovšem zřetelně označuje u všech lidí v první řadě nedůvěra vůči nedostatečnosti vlastního chtění vědět. A přece nemůže jim být Poselství dáno vůbec jinak než tímto způsobem. Oběť, kterou Vyslanec ze Světla tím musí přinést, je žel pak právě to, z čeho pozemští lidé stavějí své největší pochybnosti. —