Záchrana! Spása!

Záchrana! Spása! Jak často udělali si lidé o těchto slovech již falešný obraz, když v nich chtěli vidět bezpodmínečnou pomoc ze Světla s vyloučením všesvaté spravedlnosti! V tom spočívá úplné zbloudění, které se dnes ukazuje již ve všem, co lidské smýšlení vymyslelo. Chtěli Boha učinit svým ochotným otrokem, který má být schválen jen pro blaho malých pozemských lidí.

Zeptejte se na to jen jednou sebe, bez přikrašlování osvětlete své myšlenky, jasně a věcně pohlédněte až do základu, a pak musíte přiznat, že celé myšlení nebylo nikdy nastaveno jinak, než že vám Bůh na vaše prosby má vždy slouže pomáhat, aby splnil vaše přání.

Jistěže, vy to nenazýváte označením, které by přibližovalo druh vaší bytosti, nýbrž opisujete jako vždy své falešné chtění, obklopujete to pláštíkem předstírané pokory a říkáte jen „dává“ místo slouží, avšak to nic nemění na tom, že celé vaše konání, dokonce i při modlitbě je od zlého a není Bohu milé!

Buďte konečně jednou vůči sobě opravdoví a třeste se při poznání toho, jak jste doposud vždy stáli před svým Bohem, svévolně, domýšlivě a nespokojeně, pokrytecky z povrchnosti, mysleli jste na něj jen v nouzi a utrpení, aby vám pomohl z následků vašeho konání, při kterém jste se dříve nikdy netázali po tom, zda také vaše úmysly spočívají v rámci jeho vůle!

Čím jste vy lidé před všemohoucností a vznešeností Pána, kterého tak chcete nechat pro sebe pracovat, jak se vám to líbí! S jakou domýšlivostí chcete zde na zemi vynucovat ty zákony, které pocházejí z vašeho malicherného smýšlení a které nestojí v souladu s Božími zákony, jež On vložil do stvoření. Vedete tak často své falešné chtění v před Bohem neodpustitelném mudrlantství a zlém chytráctví, škodíce tím vašim bližním, abyste sami získali výhody, ať už v penězích a majetku nebo v mínění toho, pro kterého tak činíte.

Nyní se to všechno svalí těžce na vás s tíhou hor; neboť nic ze všeho vašeho falešného konání nemůže být v zákoně vzájemného působení zrušeno jako odčiněné, ledaže vy sami byste se z toho uvolnili skrze změnu ve vašem chtění k dobrému.

Překážky, které ještě brzdí pád nahromaděných množství odplaty, budou strženy! Nezadržitelně valí se všechno dolů na pozemské lidstvo, které chce setrvat v duchovní lenosti a domýšlivosti, aby prosadilo svou vůli, která je již dlouho Boží vůli vzdálena.

To je však konec pro nadvládu všeho temna na zemi! Zhroutí se a strhne s sebou všechny lidi, kteří se ho přidrží.

Avšak uprostřed rachotícího dunění zničení zachvívá se Slovo! Vítězoslavně táhne zeměmi, aby se ještě mohl zachránit ten, kdo se poctivě o to snaží.

V tom spočívá podmínka, aby se každý člověk sám namáhal poznat Slovo Páně jako záchranu! Nechá-li pochybovačně tuto poslední možnost přejít kolem sebe, aniž by ji se vší silou využil, již nikdy nedojde k této příležitosti a tento okamžik je pro něj věčně ztracen, takže v něm spásu nenalezne.

Záchrana, spása je pro něj jedině ve Slově, které musí přijmout, aby se pak živě osvobodil z pout, která ho udržují dole ve zneuznání a zkřivení skutečných pojmů.

Nejhůře jste byli otráveni a ohroženi skrze falešný výklad Boží lásky, kterou jste se snažili zbavit veškeré svěžesti, veškeré síly a jasnosti, a zato jste ji však zahalili nezdravou změkčilostí a škodu přinášející poddajností, což vás všechny muselo uvrhnout do duchovní lenosti a tím do zkázy.

Střezte se před zkázu přinášejícím zkřivením pojmu svaté Boží lásky! Tím upadnete do zpočátku příjemného spánku, který se stává spánkem smrti.

V povolnosti a všeodpouštějící dobrotě nespočívá žádná opravdová láska, nýbrž je to tak falešné jako omamný jed, který duchy ukolébá jen do únavy a oslabí je, nakonec přinese úplné ochromení a vynutí věčnou smrt, protože při tom již není možné probuzení v pravý čas.

Jen ostrý chlad Božské čistoty může proniknout tuto mdlobu a opravdové Boží lásce razit cestu, která vede k vašemu duchu. Čistota je ostrá, nezná žádné přikrašlování, avšak také ne omluvy. Proto se snad mnohému člověku, který se sám sobě snaží jen příliš rád něco předstírat, musí jevit bezohlednou. Avšak ona ve skutečnosti zraňuje jen tam, kde něco není v pořádku.

Změkčilost přináší škody, vám samotným a také těm, u nichž věříte, že se jim tím zavděčíte. Budete jednou souzeni někým vyšším v takovém druhu spravedlnosti, který se vám stal skrze vás samotné již dávno cizím; neboť jste se od toho vzdálili.

Je to Boží spravedlnost, neměnná od věčnosti do věčnosti a nezávislá od mínění lidí, oproštěná od vaší přízně, od vaší nenávisti a vaší zloby, vaší moci. Ona je všemohoucí; neboť je z Boha!

Pokud nevynaložíte všechnu sílu k osvobození se od starého, nenaučíte se tuto spravedlnost také chápat. Nemůžete se však potom také stát v sobě novými! A jen nový člověk, který stojí ve Slově života a touží po Světle, obdrží pomoc, kterou nutně potřebuje, aby prošel skrze Boží soud.

Člověk si musí najít pomoc skrze Slovo, které mu ukazuje cestu, kterou má jít! Jen tak může nalézt spásu, jinak jí nedosáhne! Musí zesílit v boji, který vede sám pro sebe, nebo v něm musí zahynout!

Probuďte se a postavte se bojujíce proti všemu temnu, pak vám bude propůjčena také pomáhající síla. Slabí však ještě ztratí všechno, co ze síly ještě mají, protože ji neumí správně použít. Bude jim tím ještě vzato i to málo z jejich vlastnictví, poněvadž to v zákoně přitažlivosti stejného druhu přiteče k těm, kteří sílu v horlivosti a správným způsobem používají. Tím naplní se slova dávného zaslíbení.