Návod na přežití

77. Vylití Ducha Svatého

Tento v bibli vylíčený děj vylití Ducha Svatého na učedníky Syna Božího je mnohým lidem ještě nevysvětlitelnou událostí a je často považován za něco neobvyklého, co se stalo jen jednou, a mohlo tedy nastat libovolně.

V této mylné představě spočívá však také právě příčina zdánlivě „nevysvětlitelného“.

Tento děj nebyl ojedinělý, nebyl pro učedníky zvlášť přivozen, nýbrž byl již od vzniku stvoření pravidelně se opakující událostí! S tímto poznáním se také ihned ztrácí ono nevysvětlitelné a pro vážně hledajícího čtenáře Poselství Grálu se stává srozumitelným, aniž při tom ztrácí velikost, nýbrž se naopak stane spíše ještě mocnější.

Kdo mé Poselství Grálu pozorně studoval, nalezl již k tomu také řešení; neboť četl také přednášku „Svatý Grál“. Tam jsem se zmínil o každoročně pravidelně se opakující obnově sil pro veškeré stvoření. Je to okamžik, ve kterém do Svatého Grálu proudí nová Boží síla k udržení stvoření!

S tím objeví se na několik okamžiků nad Grálem „Svatá holubice“, která je duchovně viditelnou formou přítomnosti Ducha Svatého, která k „formě“ Ducha Svatého bezprostředně patří, tedy tvoří část jeho „formy“.

Jako je kříž duchovně viditelnou formou Boží Pravdy, tak je „holubice“ viditelnou formou Ducha Svatého. Ona je formou skutečnou, není jen jako forma myšlena! Protože jsem již o tom podrobně mluvil, odkazuji na přednášku Svatý Grál*(Přednáška č. 44).

Tato obnova síly skrze Ducha Svatého, tedy živoucí Boží vůli, která jest silou, nastává každým rokem ve zcela určitém čase v nejsvětější svatyni nejvyššího hradu nebo chrámu, který chová Svatý Grál, jediný spojovací bod stvoření se Stvořitelem, a proto je také nazýván Hrad Grálu.

Obnova může být také označena jako vylití síly, tedy vylití Ducha Svatého, nebo ještě zřetelněji, vylití síly skrze Ducha Svatého; neboť Duch Svatý se snad nevylévá, nýbrž on vylévá sílu!

Protože učedníci byli v tento den shromážděni ve vzpomínce na svého Pána, který odešel a který jim slíbil, že pošle Ducha, tedy živou sílu, byla tak dána v této vzpomínce k tomu půda k zakotvení, aby v tuto dobu probíhající děj v čistě duchovním mohl v určité a odpovídající míře sestoupit bezprostředně až na učedníky, na zemi shromážděné a v pobožnosti k tomu připravené! Zvláště proto, že cesta k těmto učedníkům byla snáze možná a připravená skrze pozemské bytí Syna Božího.

A z tohoto důvodu stalo se toto zázračné, jinak na zemi nemožné, jehož prožití je podáno v bibli. Evangelisté mohli vylíčit prožití, ne však samotný děj, který sami neznali.

Svatodušní svátky jsou pokládány křesťany za vzpomínku na tento děj, aniž mají tušení o tom, že skutečně přibližně v této době je v Hradu Grálu vždy den Svaté holubice, to znamená, den obnovení síly pro stvoření skrze Ducha Svatého! Přirozeně ne vždy přesně v době svatodušních svátků vypočítané na zemi, ale přibližně v této době.

Tehdy se shromáždění učedníků přesně souběžně shodovalo se skutečným dějem! Také později se bude zde na zemi pravidelně a ve správný čas slavit jako nejvyšší a nejsvětější slavnostní den lidstva, ve kterém Stvořitel daruje stvoření vždy znovu svou udržující sílu, jakožto „den Svaté holubice“, tedy den Ducha Svatého, jako veliká děkovná modlitba k Bohu Otci!

Bude slaven těmi lidmi, kteří konečně stojí vědomě ve stvoření, které se správně naučili znát v celém jeho působení. Skrze jejich zbožné stanovisko v tomto přesném čase také bude možné, že v otevření se bude moci vést až dolů k zemi vzájemně působící živé požehnání a vylévat se do žíznících duší, jako kdysi u učedníků.

Mír a radost přinese pak tato doba, která již není příliš vzdálená, pokud ovšem lidé neselžou a nebudou chtít být zatraceni pro celou věčnost.